Pokyny k Římskému misálu. Výtah částí týkajících se liturgické hudby a zpěvu
Všeobecné pokyny k římskému misálu ke zpěvům ordinaria a propria říkají následující: (zmínky o účasti lidu a sboru zpěváků jsou podtrženy):
Vstupní zpěv
§25:Když se lid shromáždil, zatímco přichází kněz a přisluhující, začne se zpívat vstupní zpěv. Smyslem tohoto zpěvu je zahájit bohoslužbu , podporovat jednotu všech shromážděných, uvést jejich mysl do tajemství liturgické doby nebo svátku a provázet průvod kněze s přisluhujícími
§ 26 Zpívá jej buď sbor zpěváků střídavě s lidem, nebo střídavě zpěvák a lid, nebo jej celý zpívá lid, nebo samotný sbor. Může se použít antifony z Graduale Romanum nebo Graduale simplex, nebo jiného zpěvu vhodného pro tuto část bohoslužby a liturgický den nebo dobu, jehož text schvaluje biskupská konference.
Pokud se při příchodu kněze nezpívá, recituje se antifona z misálu; říkají ji všichni věřící případně někteří z nich, nebo lektor anebo není li to možné, říká ji kněz po pozdravu věřících.
Kyrie eleison
§ 30. Po úkonu kajícnosti následuje volání Kyrie eleison (Pane smiluj se), pokud již nebylo v úkonu kajícnosti. Poněvadž je to zpěv, kterým věřící oslavují Pána a vyprošují si jeho milosrdenství, zpravidla ho zpívají všichni: takže na něm má účast jak lid, tak sbor nebo zpěvák.
Každé zvolání se obvykle pronáší dvakrát; s přihlédnutím k povaze jazyka, posvátné hudbě a jiným okolnostem se ovšem může opakovat i víckrát a může se do něj vkládat krátká vsuvka (tropus). Jestliže se nezpívá, má se recitovat.
Sláva na výsostech Bohu
§ 31. Sláva na výsostech Bohu je velmi starý a úctyhodný hymnus. Tímto chvalozpěvem církev shromážděná v Duchu svatém oslavuje a prosí Boha Otce a Beránka. Zpívá jej buď celé shromáždění věřících, nebo lid střídavě se sborem, nebo samotný sbor. Nezpívá-li se, říkají ho všichni společně nebo střídavě. Zpívá se nebo říká o nedělích mimo dobu adventní a postní, též o slavnostech a svátcích a při význačných příležitostech.
Zpěvy mezi čteními
§ 36. Po prvním čtení následuje responsoriální žalm neboli graduále, který je nedílnou součástí bohoslužby slova. Žalm se obvykle bere z lekcionáře poněvadž jednotlivé jeho texty jsou v přímé souvislosti s jednotlivými čteními. Výběr žalmu je tedy závislý na čteních. Aby se však lid mohl snáze podílet na přednesu tohoto žalmu opakovanou odpovědí, byly pro různé doby liturgického roku a pro světce patřící k určitému stavu vybrány některé texty odpovědí a žalmů, jichž se může používat místo žalmů připojených k jednotlivým čtením , kdykoli se žalm zpívá.
Zpěvák žalmu neboli žalmista přednáší verše od ambonu nebo z jiného vhodného místa. Celé shromáždění vsedě naslouchá a zúčastňuje se opakovanou odpovědí, pokud se žalm nepřednáší vcelku, tj. bez odpovědi.
Zpívá-li se, může se místo žalmu uvedeného v lekcionáři vzít buď graduále z Graduale Romanum, nebo responsoriální nebo alelujový žalm z Graduale simplex, jak jsou v těchto knihách uvedeny.
Zpěv před evangeliem
§37. Po druhém čtení následuje Aleluja nebo jiný zpěv, jak to vyžaduje liturgická doba. Při zpěvu Aleluja /v době postní Chvála tobě, Kriste.../ věřící povstanou už při předzpívání Aleluja scholou nebo kantorem. /Je vhodné, aby příklad ukázal celebrant- kněz. Když mši celebruje biskup, vstává až po naložení kadidla a udělení požehnání tomu, kdo čte evangelium; celebranti a ostatní však vstanou když se začne zpívat Aleluja/.
a) Aleluja se zpívá po celý rok mimo dobu postní. Začínají jej buď všichni, nebo sbor, nebo zpěvák a může si i opakovat. Příslušné verše se berou buď z lekcionáře, nebo z Graduale Romanum. V době postní je alternativou aklamace „Chvála tobě, Kriste, Králi věčné slávy“.
b) Jiný zpěv je buď verš před evangeliem, anebo druhý žalm neboli tractus, jak jej uvádí lekcionář nebo graduál.
§38. Je-li před evangeliem pouze jedno čtení:
a) v době, kdy se říká Aleluja, může se použít buď alelujový zpěv, nebo responsoriální žalm a Aleluja s příslušným veršem, nebo pouze responsoriální žalm, nebo pouze Aleluja s veršem;
b) v době kdy se Aleluja neříká, se může použít buď žalm nebo verš před evangeliem
§39. Když se žalm, který následuje po čtení nezpívá, má se recitovat. Aleluja nebo verš před evangeliem, pokud se nezpívají mohou se vynechat.
§40. Sekvence jsou závazné pouze v den slavnosti Zmrtvýchvstání Páně a sl. Seslání Ducha Svatého.
Vyznání víry
§43. Vyznání víry při mši má za cíl, aby lid, když vyslechl slovo Boží ve čteních a homilii, projevil s ním souhlas, odpověděl na ně a připamatoval si pravdy víry, dříve než začne slavit eucharistickou oběť.
§44. Vyznání víry říká kněz spolu s lidem o nedělích a slavnostech; může se také říkat o slavnostnějších příležitostech. Zpívá-li se zpravidla ho mají zpívat všichni společně anebo střídavě.
Přímluvy
§47. Přímluvy řídí předsedající kněz: krátkým povzbuzením vybídne věřící k modlitbě a přímluvy zakončí závěrečnou modlitbou. Je dobré, když jednotlivé úmysly přednáší jáhen nebo zpěvák nebo někdo jiný. Celé shromáždění vyjadřuje svou účast po pronesení jednotlivých úmyslů buď společnou invokací, anebo tichou modlitbou.
Příprava darů
§50. Průvod ve kterém se dary přinášejí je doprovázen zpěvem k přípravě darů; má trvat aspoň tak dlouho, dokud se dary neuloží na oltář. O způsobu jakým se tento zpěv zpívá, platí totéž, co o vstupním zpěvu (čl. 26.). Jestliže se nezpívá, vynechává se.
Svatý
§55b. Společné volání: celé shromáždění se připojuje k nebeským zástupům a zpívá nebo recituje Svatý, svatý, svatý; tato aklamace je součástí eucharistické modlitby, pronášejí ji všichni společně s knězem.
Modlitba Páně
56a. ..Kněz pronáší výzvu k modlitbě, potom se tuto modlitbu všichni věřící společně s knězem modlí, kněz sám přidává embolismus a lid připojí doxologii. Výzva, modlitba Páně, embolismus i doxologie se mají zpívat nebo pronášet nahlas.
Beránku Boží
56e. Při lámání a smíšení zpravidla zpívá nebo recituje sbor nebo zpěvák Beránku Boží a lid odpovídá. Toto vzývání se může opakovat, kolikrát je třeba, než se lámání dokončí. Nakonec se uzavře slovy: daruj nám pokoj
Zpěv k přijímání
56i. Zatímco kněz a lid přijímají tento svátostný pokrm, zpívá se zpěv k přijímání. Jeho posláním je vyjádřit jednotou hlasů duchovní jednotu přijímajících, ukázat radost srdce a dát opravdový bratrský ráz průvodu přistupujících k přijetí těla Páně. .....zpívá jej buď samotný sbor, nebo sbor či zpěvák s lidem
56j. Po skončení přijímání se kněz i věřící mohou chvíli potichu modlit. Celé shromáždění může též zpívat nějaký hymnus, nebo žalm či nějaký jiný zpěv.
Pokyny k řím. misálu. PDF (35,4 kB)